Plastic Free July

V minulém příspěvku jsem se zmínila, že jsem se stala Plastic Free Ambasadorem. Celý poslední rok jsem se více a více začala zajímat o životní prostředí a hlavně o důsledky našeho způsobu života na něj. A jak to tak bývá, čím víc člověk ví, tím víc si uvědomuje kolik toho neví a chce vědět víc, takže jsem začala chodit na různé přednášky a workshopy a potkala jsem kupu zajímavých lidí a dozveděla se a naučila spoustu věcí. A tak si myslím, že nastal čas se o to podělit.

Červenec je již 6. rokem měsícem bez plastu. Nápad vznikl v Austrálii v roce 2011 z důvodu zvýšení povědomí o množství plastu, které každý z nás denodenně vyhodí, s cílem eliminovat používání jednorázových plastových obalů a dalších výrobků. Plastic Free July (červenec bez plastu) je výzva k odmítnutí veškerých plastových věcí nebo alespoň 4 TOP plastů: plastových tašek, plastových lahví, kávových kelímků a brček.

Já jsem se o téhle výzvě dozvěděla někdy na konci minulého roku. Už v té době jsem se snažila plastovým taškám vyhnout a tak jsem si ušila  nebo koupila ještě více plátěných tašek a začala jsem je po každém nákupu vracet hned do kufru auta, abych je při příštím nákupu nezapomněla. Jenže i tak se mi stalo, že jsem je zapomněla dát do auta nebo je z auta vzít s sebou do obchodu, a tak jsem jednou za čas použila plastové tašky, které tu jsou ve většině obchodů zadara. Používala jsem je stejně  jako většina Zélanďanů místo odpadkových pytlů. Ale jak jsem četla o plastech víc a víc a najednou byl přede mnou červenec, tak jsem se rozhodla jít do toho naplno a vyhnout se plastům úplně.

A proč to všechno? Vždyť přece všichni recyklujeme, ne?

Jenže zase je tu jedno velké JENŽE. Ony se plastové věci nedaji recyklovat donekonečna. Z lahvi od šapónů, jogurtových kelímků se např. vyrábí prupisky nebo piknikové stoly, z plastových tašek a z tzv. měkkého plastu (obaly od těstovin, rýže, kávy, mražené zeleniny toustového chleba, sušenek, čipsů - i když se zdá, že obaly čipsů a sušenek jsou z alobalu, tak je to ve skutečnosti plast) se vyrábí podlahová krytina nebo poštovní obaly, z plastových lahví se vyrábí plastové tašky, nebo třeba koberce.

To všechno je super, místo hromadění plastu na skládkách se z toho vyrábějí nové věci. Ale jak jsem řekla, narozdíl od kovu a většiny skla, které můžeme recyklovat donekonečna (jejich vlastnosti se během recyklace nemění), má plast jen určitý počet možných recyklací. Papír lze recyklovat přibližně 7x. Plast během procesu recyklace degraduje (downcycle), proto je ve většiné případů možné recyklovat jej jen jednou (např. z plastových lahví se vyrábí fleecové oblečení, které už není možno dále recyklovat), a tak nakonec stejně skončíme s produktem, který je možno vyhodit pouze do směsného odpadu a nechat ležet na skládce po spousty někdy až tisíce let (polystyrenu, který se používá např. na takové ty vaničky, ve kterých se prodává maso, může trvat 10 000 let se rozložit, možná vůbec).

Tady na Zélandu jsou stejně jako s internetem (lidi tady pořád mají omezený internet), tak i s recyklací, trochu pozadu. Např. ve Wellingtonu se dají třídit všechny typy plastu, ale tady v Hamiltonu můžeme recyklovat jenom čísla 1 a 2. Než jsem přijela na Zéland, tak jsem něvěděla, že všechny plastové obaly mají na spodní straně symbol trojúhelníku s číslem uprostřed.

Ta čísla označují různé druhy plastu. V Hamiltonu mají přístroje jen na recyklaci prvních dvou typů (většinou plastové lahve, nádoby od mlíka). Zbytek (plastové tašky, všechny měkké plasty, obaly od mléčných výrobků atd.) jde na skládku. Navíc koše na tříděný odpad ve veřejných prostorách najdete jen těžko.

V Česku je situace o něco lepší. Trochu jsem googlila a našla jsem, že je možno třídit všechny druhy plastů. Klajbič, který je teď v Česku mi navíc podal hlášení, že koše na tříděný odpad jsou ve veřejných prostorách k vidění více než často.

Jeeenže, i když hodně lidí třídí doma, pořád to nedělají všichni (ti méně vzdělaní si jimi dokonce přitápí), a ruku na srdce, kolik z vás třídí v práci? Máte v kancelářích koše na tříděný odpad? Z vlastní zkušenosti vím, že i když v některých veřejných budovách takové koše jsou, tak jsou jen na chodbách, ale v kanceláčích už ne. A pochybuju, že se všichni ti lidi v kancelářích zvednou s každým papírkem a jdou s tím na chodbu.

Před dvěma lety jsem pracovala na jedné základní škole, která ač byla jinak fajn, tak odpad se tam netřídil vůbec. A tak jsem začala třídit alespoň se svojí třídou. Jeenže..přišla uklizečka a pěkně to všechno vytřízené hodila zase do jednoho pytle na směsný odpad. Říkáte si, hloupá uklizečka, co? Jeeenže. Ona ta paní uklizečka to chudák neměla kam hodit, ten tříděný odpad. U školy byl jen jeden velký kontejner na všechno. Tak jsem trochu pátrala a zjistila jsem, že to není tak úplně jednoduché, že škola by musela zajistit odvoz tříděného odpadu, platit za to, nakoupit koše atd. Což se samozřejmě nikomu do rozpočtu cpát nechce. Prý na to jsou nebyly nějaké projektu z EU, ale o tom moc nevím. Já si ale myslím, že když se chce, tak všechno jde, a že když se dá třídit doma, tak i ve v zaměstnáních a hlavně ve školách (co se v mládí naučíš...) by to mělo jít.

Ono totiž nejde jen o hromadění odpadků na skládkách, které je hodně lidem docela jedno - ono to není nikde moc vidět, že jo? Jeenže, co se s tím vším plastem pak děje, to moc lidí neví. Plast je nerozložitelný. On se sice zdánlivě rozloží, ale jen na mini plastové částečky, které se pak vlivem dešťů dostanou do spodních vod, které se využívají jako zdroj pitné i užitkové vody. Tu pak pijeme nejen my, ale i zvířata, které pak jíme. Různé druhy plastů můžou navíc za určitých podmínek uvolňovat do vody toxiny, které mohou způsobit neplodnost, potraty, hyperaktivitu apod.

Ročně je na celém světě vyprodukováno 300 miliónů tun plastu = ekvivalent součtu váhy všech lidí na světě. Z toho 8 miliónů tun skončí v oceánech. Je docela těžké představit si taková čísla, ale podle National Geographic je to jako kdybyste na každých 30 centimentrů pobřeží celého světa nacpali 5 nákupních tašek s odpadky. A to všechno je v moři spolu s rybami a mořskými živočichy, kterým to značně komplikuje život nebo jim ho rovnou vezme. A pokud s tím nic nezačneme dělat, tak se předpokládá, že kolem roku 2050 bude v oceánech víc plastu než ryb.

Většina lidí asi viděla ty děsivé obrázky zvířat omotaných v plastu nebo s žaludky plnými plastu. Stačí se kouknout sem. Říkáte si to je hrozné, něco by se mělo dělat. Jeenže, ony ty oceány jsou tak daleko a tak má člověk pocit, že se jej to až tak netýká, že to je problém tamtěch hrozných lidí, co to všechno způsobují a navíc vždyť přece "všichni" třídíme, že jo? Neberte mě špatně, třídit je super a čím víc lidí to dělá, tím líp. Recyklace je ale až to poslední, co pro ta zvířata a taky pro sebe můžeme udělat. Úplně prvním krokem by mělo být odmítnutí (refuse) plastu. Jsou lidé, kteří žijí tak, aby vytvořili co nejméně jakéhokoliv odpadu a jejich roční odpad se jim vejde do jedné zavařovačky. Říkáte si, to jsou takoví ti extrémisti, co bydlí někde v lese a živí se kořínky. Opak je ale pravdou, spousta z nich má rodinu, děti, běžné zaměstnání. Věřím, že není složíté takhle žít, jen je složité takhle začít žít a změnit svoje zvyky. Někde se ale začít musí a tak můžeme začít s těmi plastovými výrobky bez kterých se úplně v pohodě obejdeme a bez kterých jsme stějně ještě před dvaceti lety úplně normálně existovali. A těmi jsou právě plastové tašky. Stačí si za pár kaček koupit plátěné nákupní tašky, ušít si je nebo poprosit známé o ušití. Ono to je navíc módní mít super cool tašku s různými nápisy a vzory. Dají se složit do malých rozměrů, můžete je mít v kabelce nebo vozit v autě. Pořád se mi stává, i když méně, že je zapomenu doma. A tak prostě nákup naláduju z pásu zpátky do vozíku, z vozíku do kufru a doma do tašek. Možná si říkáte, jéžiš na bych se mohl vyto. Ono to ale nezebere víc než pár minut a třeba zrovna kvůli vám se bude jednomu čápovi líp lítat.

A to už stojí za to ne? Navíc už příště pravdopodobně svoje plátěné tašky nezapomenete :) 

Dalším krokem, pokud je nad vaše síly některý z plastových produktů odmítnout, je zredukování (reduce). Prostě si svoje oblíbené mlíko s příchutí pistácie nebo paprikové brambůrky nekoupíte dvakrát týdně, ale třeba jednou za dva týdny. Navíc budete zdravější :)

Když už nějaké ty výrobky obalené plastem máte doma, zkuste ty láhve, kelímky, misky, sáčky znovu využít (reuse) co nejvíckrát. 

No a pak, když už to víckrát nejde, tak prosím recyklujte.

Krátké shrnutí:

1. Odmítni (refuse)

2. Zredukuj (reduce)

3. Znovu využij (reuse)

4. Recykluj (recycle)

Z těch 300 miliónů tun plastu, které ročně vyrobíme, je polovina určena pouze k jednomu použití (většina měkkých obalů). Ty znovu využít nejde, recyklovat je jde jen párkrát, proto je nejlíp je alespoň zredukovat anebo úplně odmítnout. 

Zkuste se projít po supermarketem a podívat se, co vše je v plastu. Naprostá většina. My si to koupíme, přineseme domů, rozbalíme a vyhodíme. V podstatě kupujeme odpadky. Nejvíc si to člověk uvědomí když cestuje a musí řešit kam s odpadky, když veřejné koše jsou tak malé. 3 kámoši a já jsme si nakoupili věci na oběd. Byly to většinou nějaké housky/chleba, sýry, šunka atd. My 4 jsme po jednom takovém obědě vytvořili jednu plnou igelitku odpadků. A trvalo nám jen asi půl hodiny. Tohle se stalo před 3 lety a přibližně tehdy jsem si poprvé uvědomila, že to je nějak moc a že to asi není úplně dobře. Teď po 3 letech jsem za 18 dní naplnila odpadem jen půl igelitky - rozuměj půl odpadkového koše, igelitové tašky nepoužívám, ale kdyby jo, tak by to naplnilo zhruba půl igelitky. Přičemž většinu toho odpadu tvoří moje posmrkané kapesníky (ach ta Zélandská zima).

Jak říkám, ono to jde, když se chce.

A kdo to dočetl až sem, tak má u mě velké plus a je borec a aspoň jsem to nepsala 3 dny nadarmo.

Ale ještě větší borci budete, když si uděláte svůj červenec bez plastu. A nemusí to být červenec, může to být srpen, anebo prostě jenom týden, dva, vyzkoušejte si to, jaké to je žít bez plastu. Určitě najdete způsob, jak se některým plastům vyhnout. Ono je těžké přestat používat veškeré plasty jen tak ze dne na den, z toho by se člověk zbláznil. Ale vyberte si něco, co zvládnout můžete (třeba ty tašky) a až se to stane součástí vašeho života, tak se můžete zaměřit na další cíl.

Já sem budu postupně dávat tipy a psát moje vlastní zkušenosti z mojeho života bez plastu.

Howgh.